Zdeněk Žemla
nar. 3. 6. 1937 v Mělníku † 8. 1. 2016
První tvůrčí kroky mělnického výtvarníka Zdeňka Žemly ovlivnil profesor Robert Schön ,který záhy vytušil jeho talent a nasměroval jeho příští uměleckou cestu. Ta vedla později do výtvarného oboru tehdejší Lidové Školy umění v Mělníku. Zdeněk Žemla byl jedním z prvních pěti posluchačů, kteří pod vedením akademického malíře Vladimíra Veselého po pětiletém studiu úspěšně absolvovali. Jeho cesta hledání tím však nekončila. V několika dalších letech se zdokonaloval v malbě u akademického malíře Františka Emlera.
Zdeněk Žemla si vyzkoušel různé výtvarné projevy. Počáteční kovové plastiky brzy vystřídaly obrazy z Mělníka a jeho okolí, z Vysočiny a jižních Čech. Blízkou se mu stala technika olejové tempery. Ale osvojil si též akvarel, pastel a litografii.
Žemlova krajina není „upovídaná“ Můžeme se na ni dívat dlouhý čas, a ona se nepodbízí, jen na nás dýchá. S podzimem se její dech ztlumí a stává se přimykavější, aby se o to intenzívněji s jarem rozvoněl zemitou syrovostí, jíž proniká na povrch nový život. Žemla si krajinu nepřivlastňuje, čerpá jen z jejích nesčetných proměn. Nesleduje pouze vnější tvář krajiny, nýbrž to, čím vydechuje a co on dokáže silou svého prožitku sdělit v malířské zkratce. Právě pro tento osobitý vklad se Zdeněk Žemla zařadil mezi přední neprofesionální výtvarníky našeho kraje.
